filozofie

Dřevo
zdá se mi stále živé, i když už je z něho třeba stůl. Kácím ho v zimě a suším pomalu, na větru, a ono nepřestane dýchat. Dřevo, určené do interiéru, nenatírám. Poněvadž zůstává živé, vytváří si, podobně jako čerstvě vylomený kámen, 'novou kůru'. Stářím pak získává osobitý výraz, voní, reguluje vlhkost vzduchu a v kombinaci více druhů dřev je jejich barevnost krásně sladěna.

Údržba
nemusí být náročná. Postačí vlhký hadřík, případně jemná brusná houbička. Psychická odolnost je zapotřebí zejména zpočátku, kdy povrch dřeva ještě není tak vytvrdlý a hladký a každá skvrna se zdá fatální a neodpustitelná. Jako u lidí.

Tvary
mám rád hloubku dřeva, vítr, vodu a pohyb. Život zdá se mě ulpívat ponejvíce na vlně a křivce. I proto se při tvarování dřeva snažím přiblížit ladnosti a pohybům jeho zeleného období.

Trochu o mně

1965 - to jsem se narodil
1970 - vyrobil jsem svoji první dřevěnou věc - budík z bukového špalku
1971 - 1987 - to jsem chodil do různých škol
1986 - moje druhá dřevěná věc - snowboard v truhlárně u pana Alexy.
Zaujal mně tím, že když mu zrovna nejela hoblovka, poslouchal ruskou
sakrální hudbu. Něco do mě jemňounce cvrnklo...
1998 - zařídil jsem si svoji první malou dílnu a začal vyrábět věci oblé a vlnité.
2002 - přestěhovali jsme se na farmu k Poličce, zařídil jsem si zde druhou, o trochu větší dílnu.

Je tady hezky, hodně větru, stromů a zvířat.